O boxu

Historie boxu

Box neodmyslitelně patří mezi nejatraktivnější a nejsledovanější sporty. Někteří lidé si představí pěstní souboj dvou ostrých chlápků nebo žen v ringu za doprovodu rozhodčího. Jenže za tím vším je dlouholetá dřina, pot, úrazy a dobře promyšlená taktika boje. Box patří vůbec mezi ty nejnáročnější sporty. My tento sport známe především díky nejslavnějším hrdinům 20. století, mezi ně neodmyslitelně patří Muhammad Ali, Rocky Marciano, Max Schmeling, Joe Louis, Mike Tyson, Lenox Lewis či bratři Vladimir a Vitalij Kličkové. Jenže box má mnohem hlubší historii, ta trvá déle než 4000 let. Koneckonců pěstní potyčky patří k mužům odjakživa a jde jen o to, kdy se o nich poprvé objevil první záznam.

Rozdíl mezi amatérským boxem a profesionální boxem
Amaterský box patří do kategorie sportů olympijským. Při něm jde především o zdraví a ochranu boxérů. Na to přísně dohlíží amatérská mezinárodní boxerská asociace (AIBA). Boxeři soutěží v tílkách a boxerských trenkách. Mezi předepsanou výbavu patří bandáže 2,5 m dlouhé, chránič na zuby, suspenzor, boxerské rukavice (10 OZ) a helma. Rukavice a helma se musí shodovat s barvou rohu (modrá nebo červená). Pravidla amatérského boxu jsou velice striktní, nejen co se týče ochranných prvků boxerů, ale také velice přesně vymezují nedovolené způsoby boje (fauly). Ringový rozhodčí tak pečlivě sleduje způsob boje a přísně dohlíží na techniku a kvalitu boxu. V současnosti zápas amatérů trvá 3 kola po 3 minuty a 1 minuta je pauza. Systém bodovaní zápasů nehodnotí ani tak tvrdost úderů jako jejich četnost a rychlost. Maximální věková hranice, kdy lze zápasit v amatérském boxu je stanovena na 35 let.

Profesionální box je spíše sportovní show. Zápas debutujícího boxera trvá 4 kola a postupně se kola během jeho kariéry navyšují na 8, 10 a 12 kol. Jedno kolo je dlouhé 3 minuty a přestávky trvají 1 minutu. Boxer nastupuje v boxerských trenkách do půli těla a bez helmy, povolený je pouze chránič zubů. Klání profesionálních boxerů by mělo být vrcholným uměním. Taktika boje se liší od amatérského boxu tím, že je zde preferována spíše tvrdost úderů a chytrost boje. Proto jsou jejich zápasy značně finančně oceňovány. Vrcholem profesionálního boxera je získání profesionálního titulu Mistra světa. Mezi boxerské asociace patří WBA, WBC, IBF, WBO, nebo IBO.


Jak se boxovalo ve starověku
První zmínky o boxu by se dali datovat do období před 7000 lety, neboť v Iráku byla nalezena stará kamenná deska vyobrazující dvě postavy, které se chystají bojovat holými pěstmi. Ovšem první dochované sochy, kresby a rytiny, které zachycují skutečné pěstní souboje, které se datují z období 3000 let př. n. l.
Tyto archeologické nálezy byly objeveny v troskách sumerské svatyně. Z nálezů staré Sardinie někdy kolem roku 2000 – 1000 př. n. l. byli nalezeny sochy bojujících v boxerských rukavicích. Průkaznější je ovšem freska z minojské Kréty, datovaná v období mezi 1500 – 900 př. n. l., která bezpochyby zobrazuje zápas dvou boxerů.

Box je právem olympijským sportem, protože si ho oblíbili a do olympijských her zařadily roku 668 př. n. l. právě staří Řekové, kteří pro jej nazývali pygmé. Prvním skutečným olympijským vítězem v této kategorii se stal Onomastos ze Smyrny.

Už v této době se podobal i trénink, boxeři totiž simulovali boj na kožených pytlích v rukavicích. Tehdejší zápasy a současný box byl přeci jen trochu rozdílný.

Ve starém Řecku bojovali holými pěstmi, později si bojovníci začali ovazovat ruce řemeny, do nichž si dokonce vplétali kovové destičky, kuličky a hroty. To vše pro pobavení publika, přesto už tenkrát vynikali dobrou obrannou a rychlými úhybnými manévry.

Box jako sport a umění od dob slávy Řecka se na dlouhou dobu odmlčel. Popularitu si ale získal i v Římské říši. A to jak ve formě duelů na život a na smrt, jako zábava členů vyšších vrstev. Tak i jako forma zábavy na lidových slavnostech a pouťových zábavách. Zlaté časy olympijských her však byly dávno pryč.

Návrat na výsluní, aneb šerm pěstmi.
Teprve až v roce 1719 došlo k prvnímu zápasu o titul mistra světa v těžké váze mezi Jamesem Figgem a Kentu Suttonem. Odehrálo se tak na britských ostrovech, James Figg se stal prvním neoficiálním mistrem světa a tento post si držel 15 let. Tenhle urostlý gentleman přišel s nápadem šermovat beze zbraně, jen pouhýma rukama, jako první. V Londýně si otevřel školu ušlechtilého způsobu obrany a sestavil první pravidla, čímž se stal otcem modernímu boxu. Pokračovatelem J. Figga a dalším mistrem světa se stal legendární bijec Jack Broughton. Tento osudný den se stal 17. února 1741. V ten den totiž sundal soupeře George Stevensona tak tvrdým úderem, že na následky zranění zemřel. V roce 1743 byli přepracováni pravidla boxu, a právě otřesený Broughtom zavedl boxerské rukavice. Pravidla se v dalších letech mnohokrát přepracovala. Nejvýznamnější změny zavedl markýz Marguss z Queensberry v roce 1866. Používání rukavic se tak stalo podmínkou, délka kola byla stanovena na 3 minuty a zavedlo se bodování rozhodčími. Spousta pravidel platí dodnes. Prvním oficiálním mistrem světa všech vah se stal v roce 1882 John L. Sullivan.

Zlatá éra boxu
Teprve 20. století vytvářelo pravé sportovní hrdiny. Sport se stával stále oblíbenějším mezi lidmi. To se odehrávalo kolem roku 1919 a box se začínal masově šířit do celého světa. Zlatá éra boxu začala v Americe s nástupem legendárního šampiona Jacka Dempseyho, který získal titul mistra světa. V letech 1921 až 1927 společně s manažerem Jackem Kearnsem a promotérem Texem Rixardem za pouhých 5 duelů utržily 8,4 milionů dolarů. Bitvy rohovníků, kteří se stávali čistokrevnými profesionály, se prostě těšily obrovskému zájmu. Vznikly také první organizace, jež udělovaly boxerům mistrovský titul: New York State Athletic Commission (1920, v roce 1963 se připojila k založení World Boxing Council - WBC) a National Boxing Association (1921, od roku 1962 World Boxing Association - WBA).

Objevily se i další organizace, které sponzorují vlastní mistrovství světa v různých váhových kategoriích. Těmi jsou Mezinárodní boxerská federace (IBF, 1983) a Světová boxerská rada (WBO 1988).

Po těchto boxerech další hrdinové dobývali slávu. Pamětihodné jsou třeba dvě bitvy Maxe Schmelinga s Joe Louisem z třicátých let. Oba borci získali po jednom vítězství a oba se výrazně zapsali do historie tohoto tvrdého sportu. Louis (vítězství ve 26 zápasech, šampión těžké váhy 11 let a 252 dnů), který panoval i v dalším desetiletí, je dokonce občas označován jako nejlepší boxer historie. Jenže pro jiného může být největším boxerem nikdy neporažený Rocky Marciano (vítězství ve všech 49 zápasech (1947-1955)), hrdina padesátých let. Nebo Cassius Clay, známější jako Muhammad Ali. Pro spoustu lidí je právě on symbolem přitažlivého světa profesionálního boxu. A taky tu byli Joe Frazier, George Foreman, po nich Mike Tyson, Evander Holyfield, Lenox Lewis, či bratři Vladimir a Vitalij Kličkové…

Jak to bylo u nás?
V době největšího rozkvětu se box rozšířil i do tehdejšího Československa. Byl to Joe Jahelka, který se vrátil po 1. světové válce z Ameriky a začal šířit své zkušenosti z tamního ringu. V roce 1921 vznikla díky Jiřímu Hoyeru, Václavu Pondělíčku, Emanuelu Hervertu a Františku Malínskému Československá unie boxerů profesionálů. A s tím spojená první česká pravidla boxu. Profesionální box na tom nebyl zrovna nejlépe, zápasů bylo poskromnu a veřejnost si na boxerské zápasy zvykala pomalu. Přesto už tehdy mělo Československo boxerskou hvězdu Františka Růžičku, řečeného Franka Rose. Ten se pyšnil svou popularitou, uplatnění našel nejen v zahraničí, ale i ve filmu.

O první velký úspěch na olympijských hrách (v roce 1928 v Amsterdamu) se postaral Jan Heřmánek, který se stal naším prvním boxerem a získal stříbrnou medaili. Dalším významným československým boxerem se stal Július Torma, ten získal na londýnských hrách v roce 1948 zlatou medaili, Bohumil Němeček zase v roce 1960 v Římě. Další úspěch se musí přičíst třeba Josefu Němecovi, či Františku Majdlochovi. V posledních letech šíří slávu českého boxu Rudolf Kraj (stříbrná medaile na olympiádě v r. 2000), Lukáš Konečný a Ondřej Pála.

Ženský box
Boxují i ženy. První evidovaný ženský zápas v boxu se údajně odehrál už v roce 1720. Od té doby se v historii ženského boxu odehrála ještě řada soubojů. Většinou však šlo o sporadické a nahodilé záležitosti. Opravdový zlom přišel až v polovině minulého století, kdy se z prvních boxerek stávaly profesionálky na základě zvláštních povolení. Angličanka Barbara Buttricková se stala první boxerkou, jejíž zápas byl v roce 1954 vysílán v celonárodní televizi. I potom se ženský box musel potýkat s řadou překážek. V jednotlivých státech v USA byly ženské zápasy jako takové zakázány, tam kde zakázány nebyly, platila různá omezení pro délku kol
a podobně. Bylo běžnou praxí povolovat ženské zápasy na základě individuálně udílených a časově omezených licencí. Trnitá cesta ke zrovnoprávnění ženského boxu vedla přes soudní spory. Až začátkem 90. let po několika soudních rozsudcích ve prospěch žalujících žen se začal ženský box plně přijímat jako plnohodnotná sportovní disciplína. Dnes má ženský box okolo půl miliónu registrovaných sportovkyň a je uznáván ve více než 120 zemí světa včetně České republiky.

V roce 2000 vznikl boxerský klub S. K. Lady Box, který založila Šárka Stoklasová.
I ženy mají své turnaje. Americkou boxerskou hvězdou je Leila Amária Aliová (je dcerou, mistra světa v těžké váze a olympijského vítěze Muhammada Aliho).

Pravidla boxu
Boxer 1x ročně absolvuje celkové lékařské vyšetření a lékař musí do jeho registračního průkazu potvrdit, že je zdravotně v pořádku a může boxovat. Lékařskou prohlídku absolvuje také těsně před každým utkáním. Lékař musí být přítomen u ringu i v průběhu celého zápasu a v případě ohrožení boxera ho může kdykoliv ukončit.

Rozdělení dle věkové hranice:
Přípravka: 12 až 14 let (začíná dovršením 12 let a končí dovršením 14 let).
Kadeti: 14 až 16 let (začíná dovršením 14 let a končí 31. 12. Roku, ve kterém boxer dovrší 16 let).
Junioři: 16 až 18 let (začíná dovršením 16 let a končí 31. 12. Roku, ve kterém boxer dovrší 18 let).
Muži: nad 18 let.

Borec, který nedosáhl věku 17 let, se nesmí zúčastnit OH, MS, nebo kontinentálních mistrovství a mezinárodních utkání. Maximální věk je 34 let.

Váhové kategorie:
Kadeti a kadetky: 46, 48, 50, 52, 56, 57, 60, 63, 66, 70, 75, 80, 80+ kg
Seniorky a juniorky: 46, 48, 51, 54, 57, 60, 64, 69, 75, 81, 81+ kg
Senioři a junioři: 48, 52, 56, 60, 64, 69, 75, 81, 91, 91+ kg

Boxer smí nastoupit pouze v té váhové kategorii, která odpovídá jeho hmotnosti. Žádné odchylky nejsou povoleny. Vážení se provádí po lékařské prohlídce cca 2 hodiny před utkáním.

Výstroj:
Borci musejí být obuti v lehkých botách bez podpatků a být oblečení v krátkých trenýrkách nepřesahující kolena a v tričku kryjící záda a hruď. Mezi tričkem a trenýrkami musí být čára pasu zřetelně vyznačena elastickým, 10 cm širokým pásem. Borci musí mít tvrdý suspenzor, používat chránič zubů a ochrannou přilbu. Barva trička je pouze červená, nebo modrá, podle příslušnosti k barvě rohu ringu. Kolem každé ruky může být navinuté elastické obinadlo, dlouhé 250 - 450 cm a 5,7 cm široké. Bandáže jiného typu se nesmí používat. Používání gumy, nebo náplasti místo bandáží je zakázáno. K zajištění bandáží na zápěstí se smí použít náplasti dlouhé 7,5 cm a široké 2,5 cm.

 
Velikost rukavic:
Přípravka – 14 uncí
Kadeti, junioři a muži – 10 uncí

Délka utkání:
Přípravka 3 x 1minuta s minutovou přestávkou.
Kadeti 3 x 2 minuty s minutovou přestávkou.
Kadetky 3 x 1,5 minuty s minutovou přestávkou.
Junioři 3 x 3 minuty s minutovou přestávkou.
Juniorky 3 x 2 minuty s minutovou přestávkou.
Muži 3 x 3 minuty s minutovou přestávkou.
Ženy 4 x 2 minuty s minutovou přestávkou.

Podávání rukou:
Před začátkem zápasu a po jeho skončení si borci podají slušným způsobem ruce
na znamení, že jde o sportovní a přátelské soupeření. Žádné další podávání rukou mezi jednotlivými koly a v průběhu zápasu není povoleno.

Ringový rozhodčí:
Je přítomen v ringu a řídí utkání. Jeho prvořadou úlohou je chránit zdraví boxera. Další povinností je zkontrolovat rukavice a úbor borců, chránit slabšího borce před zbytečným množstvím úderů, dbát aby pravidla byla přesně dodržována a boj byl veden fair play.

Ringový rozhodčí používá těchto povelů:
STOP když nařizuje boxerům přerušit zápas
BOX když jim přikazuje pokračovat
BREAK když přerušuje boj pro vzájemné držení, na tento povel musí borci ustoupit
o krok zpět a poté mohou hned pokračovat v boji (nečeká se na povel box).

Dále musí borce upozornit a vhodnými gesty naznačit každé porušení pravidel. Poruší – li boxer opakovaně, nebo hrubě pravidla, rozhodčí ho veřejně napomene a může ho i diskvalifikovat. Má právo ukončit utkání v jakémkoliv okamžiku, považuje-li je za jednostranné, nebo jestliže jeden z borců utrpěl zranění, které mu nedovolí pokračovat v boji.

Bodový rozhodčí:
Každý zápas musí bodovat minimálně tři rozhodčí. Počet bodů udělený borcům se zaznamenává na bodovací lístek ihned po skončení každého kola (pokud není použit bodovací strojek). Po ukončení utkání se sečtou body a určí vítěz. Při použití bodovacího strojku se musejí na přidělení bodů shodnout minimálně tři z pěti rozhodčích v jedné vteřině.

 
Bodované údery:
Každý úder, který má mít bodovací hodnotu, musí dopadnout přímo kloubovou částí sevřené rukavice na některou přední, či postranní část hlavy, nebo těla od pasu nahoru, aniž by byl blokován, nebo zachycen. Údery, které dopadnou na paže a ty které jsou pouhým dotekem bez váhy těla, nebo ramene se nebodují.

Nedovolené způsoby boje:
- úder pod pás, držení pod pasem, podrážení, nebo strkání
- údery vedené hlavou, ramenem, předloktím a loktem
- údery otevřenou rukavicí, vnitřní stranou rukavice a hranou ruky
- údery do zad, šíje, temene hlavy a údery na ledviny
- držení, pokládání se na soupeře celou vahou a otáčení se zády
- útok na soupeře, který je na zemi, nebo se právě zvedá
- shýbání se pod pás soupeře
- úplně pasivní obrana ve dvojitém krytu
- urážlivé, nebo útočné chování vůči ringovému rozhodčímu
- faulem je vyplivnutí chrániče zubů

Rozhodnutí utkání:
WP – vítězství na body
AB – vítězství vzdáním soupeř
RSC – vítězství ukončením utkání ringovým rozhodčím
DISQ – vítězství diskvalifikací
KO – vítězství knock-out
NON CONTEST – neplatný zápas
Po konci utkání je výsledek a vítěz vyhlášen hlasatelem a ringový rozhodčí mu zvedne ruku.

Průběh utkání:
Po nastoupení do ringu, zkontroluje ringový rozhodčí, zda jsou boxeři ustrojeni dle pravidel a mají-li potřebné chrániče. Pokud je vše v pořádku, vyzve je k podání rukou a hlasateli dá najevo, že utkání může začít. Hlasatel oznámí začátek zápasu a časoměřič úderem do gongu odstartuje první kolo, zároveň dá ringový rozhodčí povel box, tímto začalo utkání. Konec kola opět ukončí časoměřič úderem do gongu a ringový rozhodčí povelem stop. Boxer jde do svého rohu, kde ho jeho sekundant osvěží a udělí mu potřebné rady. Těsně před koncem přestávky zahlásí hlasatel „sekundanti z ringu“ a oznámí číslo dalšího kola, to opět zahájí gong a povel box, tak to jde až do konce utkání.

 
Během zápasu používá rozhodčí tyto povely:
STOP Boxeři okamžitě přeruší zápas a sledují rozhodčího, ten většinou upozorní na  
nějaký prohřešek proti pravidlům a ukáže na toho, kdo se ho dopustil. Povel stop ukáže i v případě pokud je některý z boxerů otřesen, uklouzl, vypadl mu chránič zubů, nebo jestliže zpozoroval závadu na jeho výstroji. Borci mohou v utkání pokračovat až po povelu box.

BOX Tímto povelen vždy zahajuje boj.

BREAK Tento povel používá, pokud se borci vzájemně drží („klinč“). Po tomto povelu musejí
 borci ustoupit o  krok zpět a mohou ihned začít znovu boxovat (nečekají na povel  box).

Zpozoruje-li ringový rozhodčí, že je jeden z borců otřesen, vydá povel stop a začne třeseného boxera počítat (počítá nahlas do osmi s přestávkou jedné vteřiny a každou vteřinu označuje prsty ruky), tím dává boxerovi čas na oddech. Druhý boxer musí jít ihned při začátku počítání do bílého rohu a tam počká, dokud rozhodčí nedá další povel. Pokud má některý borec závadu a výstroji, rozhodčí dá povel stop a boxer jde do svého rohu, kde mu jeho sekundanti závadu odstraní, druhý boxer opět čeká v bílém rohu. To samé se děje, když jednomu z boxerů vypadne chránič zubů. Je přísně zakázáno útočit na borce, který je na zemi, nebo se právě zvedá.

Za pozici „na zemi“ se považuje:
- dotýká-li se boxer podlahy ringu jinou částí těla než chodidly
- visí bezmocně v provazech následkem úderu, nebo série úderů
- po tvrdém úderu sice nepadl ani neleží na provazech, ale je silně otřesen a
 podle rozhodčího nemůže hned pokračovat v boji.

V kategorii seniorské mužů i žen muže být trojí počítání za kolo a čtyři za zápas. Ve všech ostatních kategoriích jsou povoleny dvě za kolo a tři za zápas.

Pokud se borec dostane do nesnází, je jeho sekundant oprávněn vzdát zápas tím, že do ringu vhodí ručník. Ringový rozhodčí má hlavní slovo, řídí celé utkání a v žádném případě se  s ním nediskutuje. Zakázáno je také mluvit na soupeře a jakkoliv ho zesměšňovat. Ruce si borci podávají pouze před utkáním a po utkání, v průběhu zápasu je to zakázané.
Po vyhlášení vítěze si borci podají ruce také s ringovým rozhodčím a sekundanty soupeře.

Váhové kategorie

• papírová - do 48 kg,
• muší - nad 48 kg do 51 kg,
• bantamová - nad 51 kg do 54 kg,
• pérová - nad 54 kg do 57 kg,
• lehká - nad 57 kg do 60 kg,
• velterová - nad 60 kg do 64 kg,
• lehká střední - nad 64 kg do 69 kg,
• střední - nad 69 kg do 75 kg,
• polotěžká - nad 75 kg do 81 kg,
• těžká - nad 81 kg do 91 kg,
• supertěžká - nad 91 kg